Z Pán prstenů: Putování po Středozemi se stala poměrně rychle jedna z mých neoblíbenějších her. Není dokonalá a k jednotlivostem lze mít výhrady, ale jako celek je to prostě skvělý deskoherní zážitek, kterému se málo co vyrovná. To dokládá i moje ochota se do kampaně pustit v singleplayeru, protože sólo hraní rozhodně není má oblíbená disciplína.
Jediné, co je v celém plánu jasné, je jednoduše hrát stejně, jako bych hrál sám a bez kamery a pokusit se projít celou kampaní ať už úspěšně či neúspěšně, ale především předtím než připluje nová expanze s podtitulem Stínové cesty.
Hraničářka Hanara to projela stejně jako já ve třetím scénáři. Štěstěna si se mnou vytřela pozadí hned v prvním kole. Pak mě ještě kompletně rozhodil blbej malej pták. A dílo zkázy dokonal špatný propočet délky hry předtím, než to hrozba všechno završí. Se společenstvem BLamas to vypadá fakt bledě!
@lladjex
